Cestování

Náhodné foto

 

Indie 2008
Indie, Nepál, Írán... 2008

Přístupy

Nový Zéland 2006-07

Články:   

Routeburn Track

Po úspěšném treku přes Cascade Saddle jsme s Lenkou a Šimonem začali plánovat další společný výlet. Na řadě byl Routerburn Track - jeden z devíti "Great walks" na NZ. Great walk znamená, že by to měl být jeden z nejlepších treků na NZ. Nevýhodou je, že bývají hodně přeplněné, některé se musí dopředu rezervovat a za chaty se platí docela velké peníze. Kempování je tu zakázané. My jsme měli v plánu z treku sejít, nocovat na místech mimo trek a pak se na něho opět napojit. Opět jsme měli tři dny volna a v plánu bylo denně ujít jenom osm, deset kilaku.

Po příjezdu na parkoviště jsme se zdrželi čištěním Myšákova ucha, na které od koupání v jezeře neslyší, a to pomoci svíček, které jsme koupili v Queenstownu za celých 20 dolarů! Hořeli snad deset minut, ale nepomohly. Na začátku treku jsme potkávali hodně lidí, třeba skupinky japonských turistů s průvodcem. Cesta nebyla vůbec náročná, taková procházka lesem po upravené cestě.

Na pátém mostě jsme měli podle mapy odbočit do sedla Emily Pass. Měli jsme jít podle potoka, ale nebylo nám moc jasné kudy. Tak jsme to zkusili asi dvěstě metrů nahoru přes balvany, ale rozhodli jsem se vrátit k mostu, protože nám přišlo docela nebezpečné pokračovat dál. Nezbývalo než jít dál po Routeburn Tracku. Kolem chaty, kde byl ranger, jsme prosvištěli a postavili stan pod Harris sedlem. Krajina vypadala jak z Pána prstenů. Snad všem se nám zdál v noci sen, že na nás přišel ranger. Nepřišel a my jsme pokračovali v treku k jezeru Lake Mackenzie. Z Conical Hill, kde jsem si vyšlápli byly nádherné výhledy, dokonce i na moře, pod námi v údolí ležely husté bílé mraky. U jezera Mackenzie jsme relaxovali, sluníčko pěkně hrálo a my jsme se rozmýšleli, jestli pokračovat v treku (to by znamenalo šlapat do večera a druhý den taky), nebo si to zkrátit přes neznačený Emily Pass. Nakonec jsem se rozhodli, že třetí den došlapeme po stejně cestě zpátky k autu. Našli jsme si super místo na spaní nad jezerem a večer jsme obdivovali okolní hory a mlhu v údolí Holyford přímo z našeho výhledu, jak Šváška nazvala omylem vchod do našeho stanu. Tentokrát to ale doslova výhled byl. V noci Myšáka dokonce při čůrání probudila a koukali jsme na krásnou jižní oblohu.

K autu jsme po stejné cestě přišli další den ve 4 hodiny. Myšákova bota výlet přežila, ale brzo z ní bude jenom mokasína bez podrážky...

    

 

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain