Cestování

Náhodné foto

 

Nový Zéland 2006-07
Nový Zéland 2006-07

Přístupy

Indie, Nepál, Pákistán, Írán, Turecko 2008

Články:   Kulturní šok | Velký indický kvíz | Vyhodnocení kvízu | Výherci kvízu | Řidičák po indicku | 

Kulturní šok

Přiletíte do přelidněného, mnohamilionového města. V jarních měsících vás přivítá neobvyklé vedro, v létě monzunové deště. Na ulici si prorážíte cestu davem, ale nejde to snadno. Ve snaze vyhnout se všem kolemjdoucím, rikšákům a volně se potulujícímu zvířectvu se vám lehce stane, že se vaše noha zaboří do kaluže splašků či kravského lejna.

Odmítáte obdarovat tucty žebráků, kteří vás často vydrží pronásledovat i několik minut. Nemáte zatím morál na to, abyste jim rázně naznačili, že u vás neuspějí. Slitujete se a dáte malé holčičce pár rupek. A ještě staré paní, co se sotva drží na nohou. Ale co s těmi ostatními? Je vám jasné, že nemůžete ze své poloprázdné cestovatelské kapsy zachránit všechny chudé v Indii. Tak se dříve nebo později dostaví jakýsi pocit bezmoci. Vy nejste ten, kdo jejich situaci může změnit...

Pokud vás za tričko zrovna netahá žebrák, staví se vám do cesty taxikář, který přesně ví, kam chcete svézt, obchodník, který tvrdí, že u něj nakoupíte nejlevněji, nebo chlapík, který vám chce poradit, kde najdete dobrý hotel. Dostane za vás od majitele provizi, takže nakonec zaplatíte více, než kdybyste do stejného hotelu přišli sami. Brzy pochopíte, že pro většinu Indů jste pouze chodící peněženky. Nevidí rozdíl v tom, jestli jste z Ameriky, Německa nebo z České republiky. Jste prostě bílí turisti. Musíte tedy být bohatí.

Velmi rychle si všimnete všudypřítomné špíny a odpadků. Pochopíte, že smysl pro hygienu je u místních značně posunutý, často až za hranice vaší představivosti. Úrověň hotelových pokojů má daleko do evropských standardů. Zejména, pokud máte hluboko do kapsy a berete vždy ty nejlevnější. K čemu je vám televize, když je povlečení špinavé? A majitel se zdráhá ho vyměnit.

Zapomeňte na komfort záchodového prkénka. Na toaletě vás očekává turecký záchod, čili díra v podlaze. Papír nehledejte. K očistě se používá levá ruka a voda. Kohoutek a plastová nádobka jsou vždy po ruce.

Zvykněte si na to, že s vámi pokoj sdílí další neplatící nájemníci, od neškodných, užitečných gekonů tiše přilepených ke zdi, přes šváby, štěnice, pavouky a jiné hmyzí potvůrky, až po myši nebo žáby. A v neposlední řadě komáry, kterým se dá těžko ubránit, když je okno do ulice děravé.

Za jakých podmínek se připravuje jídlo, které jste si objednali v restauraci, raději blíže nezkoumejte. Pokud nejste jedni z mála, kteří si libují v pikantní stravě, nezapomínejte při objednávání dodat, že chcete jídlo nekořeněné, bez chilli. Nedivte se ale, pokud nebudete pochopeni, ať už díky jazykové bariéře, nebo možná jen proto, že se kuchař styděl přinést vám jídlo, které by nebylo správně ochucené, tedy řádně přiostřené. To, co je pro něj jen "little spicy", může být pro vaše chuťové pohárky a evropsky naladěný žaludek skutečná pohroma. Z obyčejné vaječné omelety, na kterou jste se celé odpoledne těšili, tak preparujete nasekané papričky, a přemýšlíte, kterou omáčkou si ochutit nesolenou rýži. Tou červenou pálivou, nebo hnědou, ještě pálivější?

Potřebujete poradit, který autobus jede vaším směrem. Z člověka, kterého oslovíte, se vyklube taxikář, který by vás ochotně svezl. Levně, jen za desetinásobek ceny autobusu! Zkusíte štěstí ve vedlejším obchůdku. Prodavač je ovšem taxikářův kamarád, takže se dozvídáte, že tam, kam potřebujete, žádný autobus nejezdí. Starší pán zase nejprve vůbec netuší, ale pak si náhle vzpomene: "Jeďte stodvacetpětkou. Vlastně ne, stopadesátdvojkou!" Jeho nepřesvědčivá jistota vás přiměje pokračovat v hledání někoho, kdo bude schopen poradit. Po několika shodujících se odpovědích máte slušnou šanci. Řidič pouze přibrzďuje, nezastaví. Naskakujete do autobusu číslo 133.

Zapomeňte na soukromí! Indové na vás budou bez obalu hledět vždy, kdy se jim zachce. Dokonce i v bance, když u přepážky čekáte na výdej na místní poměry slušného balíku peněz. Diskrétní zónu vám vytvoří tak, že vás dokonale obstoupí, ve snaze dostat se k přepážce jako první. Ať čekáte ve frontě v bance nebo kupujete lístek na vlak, téměř vždy se najde někdo, kdo se vás pokusí předběhnout. Stačí chvilka nepozornosti, pohled do strany, a mladík už je u přepážky před vámi. Vysvětlování a snaha o osvětu se míjí účinkem. Necítí žádnou vinu. Prostě jste si měli své místo lépe hlídat...

S tvrdě vybojovanou jízdenkou čekáte na vlak. Spací třída už byla vyprodaná a místa v klimatizovaných vagónech jsou příliš drahá. Takže jste koupili tu nejlevnější, druhou sedací třídu bez rezervace. Vlak přistavuje a několik stovek lidí se hrne obsadit dva vagóny, které jsou pro cestující bez rezervace vyhrazeny. Ještě než stihne kdokoliv z vlaku vystoupit, vytvoří se kolem dveří půlkruhové tlačenice, v nichž jsou chyceny i děti a staré ženy. Nastupující bojují s vystupujícími i mezi sebou. Pokud v některém z oken chybí mříže, je použito jako alternativní vchod. Podobného zážitku se rádi vzdáte. Když se situace uklidní, nastupujete ovšem do přeplněného vagónu. Lidé sedí namačkaní těsně vedle sebe, také nahoře, na policích, které byly snad původně zamýšleny jako odkládací prostor, a v uličce a v prostoru dveří. Přesto se najdou ignoranti, kteří si klidně lehnou a zaberou tak místo dalším třem lidem, kteří by jinak mohli sedět.

Atmosféra ve vlacích je však většinou velmi přátelská a jako turistu vás ostatní málokdy nechají stát. Jen je třeba počítat s trochu jiným měřítkem ohleduplnosti, takže nějaké to šlápnutí na nohu nebo bodyček loktem musíte skousnout. Když dopijete vodu, kterou jste si před úmornou cestou koupili, pán u okna už k vám natahuje ruku, aby vám láhev vyhodil z vlaku. Když odmítnete a přidáte ji do sáčku s papírky od bonbónů a plastovými kelímky, který si schraňujete pod sedačkou, tváří se nechápavě a máchá rukou směrem ven. Sledujete-li chvíli krajinu podél trati, je vám vše jasné. Co ale udělat se sáčkem v ruce, když vystoupíte a široko daleko není žádný odpadkový koš?

Při jízdě vlakem budete mít rozhodně větší pocit bezpečí než v autobuse. Už proto, že strojvůdce nemá volant. Nemůže tedy provádět žádné nebezpečné manévry ani předjíždět. Na silnicích je situace jiná. Předjíždí se téměř za všech okolností.

Většinu dopravních situací řeší jediné, nepsané pravidlo: silnější (rozumějte těžší a větší) vozidla mají přednost před slabšími. Velmi chytré a jednoduché, uvažíme-li, že většina Indů ani nevlastní řidičák. Základním nástrojem řidiče je kromě volantu klakson. Je třeba troubit vždy a všude. Brzda se použije teprve v případě krajní nouze - například stojí-li v cestě kráva.

Přes všechny zmíněné obtíže, není vlastně takový kulturní šok důvodem, proč lidé do Indie jezdí?

 

„Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám.“ Mark Twain