Spiti a jezero Chandratal

Svajda, Majkl a Mikroooza | 18. června 2008, 16:30:12 Ahoj všichni! Poznali jste správné! Máme tady nasu Mikrozu virózu Cestujeme společně 12 dní. Salámy, čabajka, korbacek a jiné dobroty dorazily s ní, tak jsme se pořádně nacpali. No to byly brady mastneeee115! Akorát do chleba nám vlezli mravenci. Už jsme viděli Agru (Taj Mahal), muslimské památky ve Fatehpur Sikri a Gwalioru, chrámy v Orcha a teď jsme v Kajuraho, kde jsou chrámy s erotickými motivy. Definitivně nás dostihl monzun. Indici jsou šťastní, že konečně (prý) po třech letech prší. Nám už se to líbí min, protože chcije a chcije v kuse už skoro tři dny. Tak chodí Svajda s Mikrou v jedné pláštěnce jako siamské dvojčata. Mikra je pro indiky prostě kus. My ji říkáme, že vypadá jak hinduistický bůh Sivá. Myšák to nemá lehké, doprovázet dvě blondýny, a tak jen indici hádají, která je jeho a která je volná 101. Ohledně svetru, jsou to ve skutečnosti lehké tuniky, zakrývající naše vnady, jinak by indici za námi běhali kilometry a Michal by si musel pořídit boxovací rukavice a chrániče. Mikra už si užila skoro vše, co k pravému indickému cestování patří. Jakýsi ten prujmik, otravné riksaky a obchodníky, cestu přeplněným autobusem s šíleným indickým řidičem, "kvalitu" indických pokojů a záchodu, hmyzí zoo... Ale zvládá to v pohodě. S přehledem odpálkuje všechny místní otravy a smlouvání ji nedělá problémy. Ani oslovení "Hello Šír, what do you want?" Mikru nerozhaze, hned si to s malým obchodnickém rázně vyřídí. Majkl, Svaj a Mikra-Šiva | 20. června 2008, 14:24:18 Ahooj z Varanasi! Dnes ráno jsme přijeli že "sprostého" Khajuraha (město je plně chrámu s výjevy z Kamasutry) do poutního Varanasi. Malém jsme ale nepřijeli, protože jsme si na nádraží spletli vlak. Budili jsme cestující, kteří spali na lůžkách s našimi čísly. Ti jenom nechápavě hleděli. Kdyby nepřišel chlapík a neřekl, že jsme ve špatném vlaku, jeli jsme opačným směrem. V noci si na Mikre pochutnali komáři, my už jim moc nechutnáme. Ona je pro ne čerstvá západní krev. Stejně jako pro Indy 121! Ráno jsme se svezli loďkou po Ganze a pozorovali život na ghatech. Věřící se koupali, přáli, šamponovali, čistili zuby a krky palickama, meditovali... Opodál se spalovali mrtví. Dostali jsme se přímo do hospice, kde jsme z ochozů pohřbívání sledovali. Zápach se line městem. Lídě procházejí úzkými uličkami a na bambusových nosítkách přinášejí další nebožtíky. Člověk tu potká spoustu starých a nemocných lidí, kteří sem možná přijeli strávit poslední dny svého života, nebo se vyléčit v posvátné Ganze. Varanasi je prostě silný zážitek.