Spiti a jezero Chandratal

Svajda, Majkl a Mikroooza | 18. června 2008, 16:30:12
Ahoj všichni!
Poznali jste správné! Máme tady nasu Mikrozu virózu Cestujeme společně 12
dní. Salámy, čabajka, korbacek a jiné dobroty dorazily s ní, tak jsme se
pořádně nacpali. No to byly brady mastneeee115! Akorát do chleba nám vlezli
mravenci. Už jsme viděli Agru (Taj Mahal), muslimské památky ve Fatehpur Sikri
a Gwalioru, chrámy v Orcha a teď jsme v Kajuraho, kde jsou chrámy s erotickými
motivy. Definitivně nás dostihl monzun. Indici jsou šťastní, že konečně (prý)
po třech letech prší. Nám už se to líbí min, protože chcije a chcije v kuse už
skoro tři dny. Tak chodí Svajda s Mikrou v jedné pláštěnce jako siamské
dvojčata. Mikra je pro indiky prostě kus. My ji říkáme, že vypadá jak
hinduistický bůh Sivá. Myšák to nemá lehké, doprovázet dvě blondýny, a tak jen
indici hádají, která je jeho a která je volná 101. Ohledně svetru, jsou to ve
skutečnosti lehké tuniky, zakrývající naše vnady, jinak by indici za námi
běhali kilometry a Michal by si musel pořídit boxovací rukavice a chrániče.
Mikra už si užila skoro vše, co k pravému indickému cestování patří. Jakýsi ten
prujmik, otravné riksaky a obchodníky, cestu přeplněným autobusem s šíleným
indickým řidičem, "kvalitu" indických pokojů a záchodu, hmyzí
zoo... Ale zvládá to v pohodě. S přehledem odpálkuje všechny místní otravy a
smlouvání ji nedělá problémy. Ani oslovení "Hello Šír, what do you
want?" Mikru nerozhaze, hned si to s malým obchodnickém rázně vyřídí.
Majkl, Svaj a Mikra-Šiva | 20. června 2008, 14:24:18
Ahooj z Varanasi!
Dnes ráno jsme přijeli že "sprostého" Khajuraha (město je plně
chrámu s výjevy z Kamasutry) do poutního Varanasi. Malém jsme ale nepřijeli,
protože jsme si na nádraží spletli vlak. Budili jsme cestující, kteří spali na
lůžkách s našimi čísly. Ti jenom nechápavě hleděli. Kdyby nepřišel chlapík a
neřekl, že jsme ve špatném vlaku, jeli jsme opačným směrem.
V noci si na Mikre pochutnali komáři, my už jim moc nechutnáme. Ona je pro ne
čerstvá západní krev. Stejně jako pro Indy 121!
Ráno jsme se svezli loďkou po Ganze a pozorovali život na ghatech. Věřící se
koupali, přáli, šamponovali, čistili zuby a krky palickama, meditovali...
Opodál se spalovali mrtví. Dostali jsme se přímo do hospice, kde jsme z ochozů
pohřbívání sledovali. Zápach se line městem. Lídě procházejí úzkými uličkami a
na bambusových nosítkách přinášejí další nebožtíky. Člověk tu potká spoustu
starých a nemocných lidí, kteří sem možná přijeli strávit poslední dny svého
života, nebo se vyléčit v posvátné Ganze.
Varanasi je prostě silný zážitek.