Cestování

Náhodné foto

 

Pouštní Dunhuang
Západní Čína 2010

Přístupy

Indie, Nepál, Pákistán, Írán, Turecko 2008

9 dnů v Pákistánu

Svajda a Majkl z Pákistánu | 21. srpna 2008, 11:41:54 Sálám Aleikum! ...tak už jsme měli napsaný celý příspěvek, snad nejdelší že všech, a klekla elektřina, což se v Pákistánu děje několikrát denně. Vláďa poušti stavu vždycky na hodinu nebo dvě a pak na stěnou dobu zase vypíná. V noci je to nepříjemné, když se zničehonic přestane točit větrák... Zasekli jsme se trochu v pákistánském městě Multan, kde už trávíme třetí horký den. Trochu jsme nevychytali spoje do Quetty, máme rezervovaný vlak na dnešní večer. Jede 24 hodin, přitom autobusem jsme mohli jet za poloviční dobu. Nějak jsme to nepodchytili. Nicméně, Multan je na pákistánské poměry příjemné město s pohodovými lidmy, velkým bludištěm spletitých uliček v bazaru ve starém městě. Až na to horko. Dnes jsme se chtěli jít schladit do jednoho hotelového bazénu, který je přístupný veřejnosti, ale zrovna je vypuštěny! Takže se dál koupeme jen ve vlastním potu a chladíme se místním skvělým mangovým drinkem Shezan. Při odjezdu z Indie jsme nevynechali ceremoniál uzavírání hranice. Je to velká show, která se koná každý den. Když jsme procházeli mezi už zaplněnýma tribunama, vlevo mužskou a vpravo ženskou, se spustil velký aplaus. Tak jsme si zase trochu připadali jako mediální hvězdy. Z V.I.P turistické lavičky jsme napřed sledovali rozvášněné tribuny, které v provolávání hesel podporovali vlajkonoši. Seděli jsme na pákistánské straně plotu. Z obou stran hranice, pákistánské i indické, se navzájem překřikovala hudba z osolených repraku, do které skandovali desetitisíce lidí na obou stranách. Některé neukázněné fanoušky museli umravňovat policajti s palicemi. Ty tady budí respekt! Měli jsme "štěstí", že tentokrát bylo lidí ještě více, protože Indie zrovna slavila den nezávislosti, pakistanci jej oslavili o den dřív. Předehra trvala nejméně dvě hodiny, samotná akce pak asi čtvrt hodiny. Uniformovaní dlouháni (země mezi sebou soupeři ve všem, takže vybraly ty nejvyšší chlapi) se před sebou předváděli jako kohouti, rozhazovali rukama, dupali, vykopávali nohy až k hlavě a předváděli závody v rychlochuzi. No sranda... Je těžké si představit, že by něco takového dokázalo u nás každodenně nalákat desítky tisíc dychtivých návštěvníků z celé země, z nichž většina kvůli davům ani nevidí, co se na silnici u hraniční brány děje. Celá show připomínala spíše krátké sportovní klání. Zvítězily oba tábory, protože oba že svého pohledu dost křičeli a podporovali své hrdiny. Za pět dnů strávených v Pákistánu musíme říct, že tu není tolik otravných lidí jako v hinduistických částech Indie. Ne že by nás lidé neoslovovali, ale vše se děje v příjemném duchu. Jsou hrdí na to, že si mohou popovídat s cizincem, že nakupujeme v jejich obchodě. Několikrát nás pozvali na čaj, jednou si dokonce nechtěli nechat zaplatit za jídlo. Lídě nás tu nechtějí ošidit, jak to bylo časté v Indii. Těžko ale soudit, jsme tu jen pár dní. A taky nám už jen pár dní zbývá. Íránskou hranici bychom chtěli překročit 24. nebo 25. srpna. Ramadán letos začíná 13. září, tak budeme ke konci našeho pobytu v Íránu možná trochu trpět hladem. A něco napište, ať si taky počteme! A raději rychle odesíláme, než zase vypadne proud.. Ahoj!