Cestování

Náhodné foto

 

Na treku z Aru do Pahalgamu
Indický Himálaj 2012

Přístupy

Západní Čína a Kyrgyzstán 2010

Články:   

Kašgar

Vydat se do země, vůči níž člověk chová jisté averze a předsudky, se na první pohled nezdá úplně vpořádku. Byl to ovšem tak trochu náš případ. Přestože jsme se snažili přistupovat k věcem objektivně, a snad nás tomu naše předchozí cesty trochu naučili, těžko jsme se bránili radikálním komentářům, když jsme mohli zblízka pozorovat střet nové, uměle šířené čínské "kultury" s tou původní, ujgurskou.

Ujguři patří mezi turkické národy. Svým vzezřením, jazykem, zvyky a tradicemi mají mnohem blíže sousedním Kyrgyzům, Kazachům, ale i třeba vzdáleným Turkům, než Číňanům. Obývají převážně oblasti v okolí rozsáhlé elipsy vyplněném pískem pouště Taklamakan, někdy označované jako Tarimská pánev. Většina z přibližně deseti miliónů Ujgurů žije dnes na území nejrozlehlejší čínské provincie Xinjang (čteno Sin-ťiang, v překladu "nová hranice"), někdy též označované jako Ujgurská autonomní oblast. Původně vyznavači přírodních náboženství, poté lámaismu, přijali postupně islám. Muslimský svět Ujgurů dnes ovšem naráží na postoje a reformy donedávna ještě tvrdě proateistické Číny.

Kašgar, město na západním okraji pouště Taklamakan, byl důležitou křižovatkou na hedvábné stezce. Vychutnat si dnes atmosféru dávných časů, kdy zde jedna za druhou proudily velbloudí karavany a čile se obchodovalo, je stále obtížnější. Přesto si Kašgar zachoval něco ze svého kouzla.

Podobně jako v ostatních ujgurských městech se zde setkává původní kultura s čínskou megalomanií. Tradiční domy se plánovitě bourají a ustupují z cesty nově vyrůstajícím mrakodrapům. Ráno se probudíte a na zdi vašeho domu je sprejem nastříkaný čínský znak, který znamená "ke zbourání". Doba na vystěhování je velmi krátká a náhradní bydlení neadekvátní.

Číňané v centru Kašgaru vymezili oblast, kterou prohlásili za "staré město". Tato čtvrť je stále obydlená, ale ve skutečnosti je jakýmsi skanzenem, kde po vás navíc chtějí zaplatit vstupné. Ve městě najdete i jiná místa, s domy často staršími. V těchto lokalitách je ale budoucnost původních ujgurských staveb nejistá.

Zajímalo nás, co si o přínosech čínského pokroku pro zdejší oblast myslí sami Ujguři, a nepřekvapilo nás, když jsme slyšeli i názory, které vůči Číně vyzněly pozitivně. Někteří oceňovali zlepšení životní úrovně, budování nových silnic a železnic nebo veškeré vymoženosti moderní civilizace. Takový pohled na věc měli ale spíše bohatší Ujguři, kterým roustoucí čínská ekonomika přináší zisk - majitel hotelu nebo obchodník se suvenýry. Druhou stranou mince je diskriminace původního obyvatelstva v mnoha oblastech lidského života, omezování svobody slova, vysoká prezence armády v této oblasti, represe vůči jakémukoliv protičínskému chování a v neposlední řadě věznění aktivistů usilujících o nezávislost ujgurského národa. Protiteroristické nálady ve světě po událostech 11. září nahrávaly čínské vládě, když v očích západních zemí legalizovaly její politiku násilného potlačování veškerých snah o nezávislost, a vůbec jakýchkoliv "nutných" represí vůči Ujgurům. Proč? Protože jsou muslimové?

Podíváme-li se ovšem na věc očima obyčejného Číňana, kterému vláda nabídne dobrou práci a bydlení, chápeme, že je hodně takových, kteří se s vidinou lepšího života rádi stěhují do tak trochu neznámého světa, na čínský "divoký západ". Nijak neodsuzujeme samotné Číňany, pouze politiku jejich komunistické vlády.

V Kašgaru bydlíme v jednom z nejlevnějších hotelů, přesto poměrně drahém. Za osobu platíme 50 yuanů, tedy asi 150 korun za noc. Co se týče cen ubytování, mezi všemi asijskými zeměmi, které jsme navštívili, Čína zatím vede. Téměř zde neexistuje levná varianta ubytování pro zahraniční turisty-baťůžkáře, jak je tomu jinde. Místní trh cestovního ruchu je obrovský, proto se hotely orientují na čínskou klientelu, která je ochotná zaplatit si za určitý standard, ke kterému neodmyslitelně patří televize na pokoji, jednorázové přezůvky, ručníky a mýdla, varná konvice apod. Navíc, převážná většina hotelů nemá licenci k ubytování cizinců. Majitelé nechtějí mít problémy s policií, proto jsou pro vás takové hotely zapovězené a z recepcí uslyšíte jen neprůstřelné "mejou" (nemáme).

    

 

„Tragédie žen spočívá v tom, že se každá nakonec podobá své matce.“ Oscar Wilde